Mému Váránasí

Netíží mne vina, přesto se mám zpovídat

Že bylo mi to proti srsti - o smrti si povídat

Že viděl jsem jak se v tom plácáš

A že nechtěl jsem tě uhlídat

 

Po mnoha nocích zkřehlé lásky

Vidím že bojíš se, a že máš vrásky

Ptáš se mě zas "miluješ mě?"

Bez odpovědi, bez otázky

 

Ne, že nechceš zachraňovat, to je verze zkrácená

O tom mne už přesvědčila hrstka prášků zvrácená

Myju dřez a přilehávám, pláčeš,

Už není co zachraňovat, přiznávám - jsi ztracená

 

Když v chladu koukám na nebe

Ze zimy mě nezebe

Tak z čeho mám husí kůži?

Když vzpomenu si na tebe

 

V létě když mne slunce hřeje

Nejsi ta, kterou si srdce přeje

Málem nás to stáhlo oba

Když říčka přešla na peřeje

 

Přestala krev v žilách týct

Když slyšel jsem, co umíš říct

O sobě, a o životě

Když dalas mi svůj deník číst

 

Snad za to mohly tvý pekla

Že při lásce jsi tekla

Jenže když jsi byla sama

Zkřehla jsi a změkla

 

Mám něco říct? Napomenout?

Ne, chci spát a zapomenout

Ráno to snad bude dobrý

Teď to prosím pojďme utnout

 

Je ráno, po obřích slzách ani známky

Usmíváš se u snídaně, pomazánky

Už rutina - nekazím to

Teď přijdou sliby, vzdušný zámky

 

Šeptáme, jsme polohlasí

Takhle budem brzo bělovlasí

Myslel jsem, že jsi můj svět

Ale jsi jen moje Váránasí