Samota

Samota

 

Sedím tu nad zmuchlaným papírem,

možná na něj píšu blbosti.

To když mým uměleckým kurýrem,

není moje mysl,ale bláznovství.

 

Co osamělost občas do něj svádí,

co singls občas prožívá.

 

Jsem sám,

Jak stín,

Co bloudí potemnělou ulicí,

v cizím městě.

S touhou v lásce štěstí mít.

Jdu dál,

za svým cílem,

pro tebe a pro štěstí.

 

Každý večer,

se slzami v očích usínám,

den co den,

do nebes své přání posílám,

S prosbou ať jej andělé vyslyší.

 

 

Spát s rukama pod hlavou,

totiž už mě vážně nebaví,

nocí se prodírat,

tou dobou bezesnou,

a trpět osamělou závratí..

 

 

Až skončí noc,

a přijde den,

a já budu úsměv na rtech mít,

tak poznáš že ona,

vstoupila mi do života,

co ukončila moje trápení.