Namaluj mi strach

Už probouzím se ze sna,
už vnímám pouta svý,
co kolem rukou těsná,
škrtí a tvůj stín
maluje mi štětcem strach,
maluje mi smutek,
maluje mi směry drah,
co změní touhu v skutek.
Proč se štětcem se klepe ruka?
Proč nechopíš se palety?
Proč každý tah jsou strašná muka?
Proč zatáhl si rolety?
Proč?!
Místo barvy krev a místo štětce nůž.
„Když mě nechceš milovat, svou krví mi služ…“