LÉTAVICE

Cítím Tě ve svých dlaních a držím v hlavě to krásné ze včera i z dneška,
co prožili jsme právě spolu navzájem.
A já i když jsi spal - tu
krásný spící král,
co se mi večer celý celičký vzdal
nemohla jsem jinak
Odpust mi.

Tu touhu po Tobě a vášeň co přemohla mne spolu s láskou.
Bez ní to neumím, nešlo by to.
A víš co? Bylo by mi to líto
Kdybych neuměla dát se Ti cele
Cítit Tě v každé buňce - v celém těle

I když už nehladím Tě a netisknu Tě právě,
zůstal jsi mi v srdci, v mysli v hlavě.
Vrýváš se stále víc pod kůži a stoupáš výš
až tam, kde je má tajná skrýš
plná duhových kuliček
se kterými jen Ty si smíš hrát
smíš je přebírat a smíš se mi smát
když občas z hlavy vypadne mi
Pět děleno třemi…

Na stole lístek od Tebe a vzácné věty
co i nadále propojují naše světy
a já věřím po krůčkách čím dál více,
že neprolétnu Tvým životem jak létavice
prchavá co zazáří Ti na chvíli
a je pryč - navždy - ztracená
někdy se vzpomínkou,
že byla tu kdysi - žena

Často smíchem, někdy mlčením stižená
Jako hladina zvířená když hodíš do ní žabku
a pak uklidní se, když zavře se nad ní
jako by nikdy nebyla, i když na chvíli
v kruhy hladinu zvířila
a byla tak akorát do dlaně

Říkám opět potichu - zůstaň.

Jaký jsi.

A miluj mne jak to dokážeš a chceš
já miluji Tě i tak, jak to vlastně neumím
neb stále poznávám tu lásku víc a víc
hlavně ve chvílích, kdy nemám co říct,
když mlčky držím Tě za ruku a dlaň ti hladím
a cítím lásku, vnímám krásno
po Tvém odchodu ještě chvíli dlouhou
a pak tak trochu prázdno
ovládaná tohou
držet Tě déle v dlaních a vdechovat Tvou vůni

Jsi krásná chiméra i fata morgána
když čtu si o všem i ničem až do rána
Jsi Láska jež zaklepe u dveří blázna
co dávno už nevěří,
že dveře se neotevírají do prázdna

Miluji Tě, můj drahý,
miluji s pokorou a láskou
jakou dosud neznám
neb nedělám věci a nechovám se jako obvykle
i to jaká vedle Tebe jsem
i to je pro mne často nezvyklé
Protože já jsem živel a divoká řeka
vedle Tebe mám potřebu klidu a ticha
jako někdo, kdo potichu dýchá
aby nevzbudil toho, koho miluje

3.3. 2017