Návštěva

Nestačil hlesnout ani slova,
hned v objetí tiskne k němu rty,
dává mu zakoušet zas a znova
té sladké, přesladké dobroty.
Opojen chutí snů a tužeb,
neschopen činu chvíli stojí,
pak objednává jejích služeb,
stvrzuje smlouvu krví svojí.
A ona hned v práci se dává,
uzme si pro sebe veškerý čas.
Je tu, když ráno z lože vstává,
celý den v hlavě její má hlas.
Do snů když vchází, k němu hned sedá,
nenechá ani pokojně spát.
"Milovat," praví, "není žádná věda,
je to tak snadné mít někoho rád."

Onen blázen za noci bdící,
hlavolam žádný, já to jsem
a láska je tou návštěvnicí,
jenž hlavu si neláme s rozumem,
jenž v předstírané nevinnosti
na výběr vůbec mi nedala,
v celé mé bytí, až do morku kostí
jak lusknutím prstů se dostala.

Teď v srdci svém nosím jen jedinou,
tu, jíž jsem zřít směl jen několikrát,
tak spočívám na svých kolenou
a hledám sílu bez strachu vstát.

Jen ze země střepy své odvahy vzít.
Co záleží na tom, že sotva ji znám?
Lépe je bojovat a proklán být,
než složit zbraně

                                     přežívat

                                                         sám