Až projdu
stovky prázdných ulic
pod nebem
a spatřím tisíce Sluncí
na obzoru
snad konečně vytěsním
pocity z prohry
rozprostřu je
do prostoru
a iluzi smutku
směním za skutečnost
přiznaných vin
Pak možná znovu najdu
ztracenou náruč
tichých nocí
úsměv na rtech
a odlesky v očích
kam kdysi tiše vtančil
Tvůj stín