říjnový vítr odvál z polí vůni prázdných makovic
lelkuju na duhovém padacím mostě
až vyplují lodě se zítřejším nákladem opia
budu už snít na dně řeky s otevřenou láhví
ze které zmizel květ mořské lilie
kdysi vetknutý do vlasů
mé nikdy nepolíbené
femme fatale