Anotace: —
Chtěla bych mít vlasy
barvy dlouhého písku
a v přesýpacích hodinách
počítat zrnka
co budou naše dny
láska jsou
rozmazaný stíny
ve větvích
měsíc s krovkama
hovnivála
po mléčné dráze
klíčních kostí
kutálí naze kámen
a ty nikdy neubýváš
táhnu za sebou
vlečku z fíkového listí
a zpívám stíny do větví
když kámen padá do nebe-nerozbije lebku úplňku jen stříbrně zazvoní o spuštěný vlas tenké výzvy k neumlčení ST*:-D*
03.11.2017 00:31:45 | Frr
Pa pa pa pane jo, tobě to ale sluší .....momentík musím se vzpamatovat ....
to je marný ...ufff dneska už mi nic nepomůže :-)
ST
01.11.2017 09:18:08 | klaun
Už jsem Ti někdy napsala, že tě mám ráda? Jenom tak, bez bodů, za ty malé komentáře... :)
01.11.2017 10:41:43 | Philogyny1
Ještě ne, nikdy tohle je poprvé ....hrozně se stydím a červenám se ...
:-)
01.11.2017 13:56:10 | klaun
Jeden dlouhý baldachýnový rým. Proč baldachýn? nevím ani co to slovo znamená, jen mi tak tvá báseň zní: nadýchaná balada.
31.10.2017 22:38:19 | Slav Milo
až jsi mne dojal, to bylo asi podvědomí, najednou vyplula sama, děkuju Ti
01.11.2017 10:40:08 | Philogyny1
Jo jo
Taky bych chtěl mít ještě jednou vlasy.
A v nich nespoutaný vítr :)
31.10.2017 20:11:55 | Cappp
To je krásná báseň, Svatuško, tolik moc se mi líbí, zní mi zpěvně a je s tajemstvím!
Díky Ti za ni, prosím, ukládám :-)
31.10.2017 19:52:01 | Helen Zaurak