Anděl

Anděli,anděli nad Sluncem bdíš,
tvá křídla nesou Tě výš a výš.
Tvá křídla poháněna touhou jsou,
není místa,kam vyletět nemohou.

Když ráno zas vidím tvé jiskrné oči,
všechno se motá,všechno se točí.
Jakmile uhlídám rumněnec ve tváři,
všechno je krásnější, vše se hned vydaří.

Nevím co do téhle básně dál psát,
snad že Tě miluju a mám Tě rád.

Jen srdce mé si zlomil teď,
a nebyla to žula ani měď,
co tíží mě křehké svědomí,
jež nalézá se v bezvědomí.

Má touha plála k Tobě též,
a tys jen řekl,jdi a běž,
což zlomilo mně vej půl hned,
mé srdce zmrzlo,zbyl jen led.