Zavoláš?

Prohrabávala jsem staré fotky.
A našla jsem tu, na které se usmívá.
Měl v sobě tenkrát asi tři vodky.
Zvláštní, jak je láska marnivá.

To že mi chybíš k tomu se přiznám.
Ve vzpomínkách se vracím do chvil,
kdy jsem měla pocit, že tě znám.
Teď jen pouťový plyšák tu zbyl.

Všechny ty telefonáty před spaním,
probírání těch největší hloupostí.
Marně teď noční můry zaháním.
Kdysi dělali jsme to s radostí.

Komplikovala jsem tvůj život vím,
ale to jsme tenkrát věděli oba dva.
Bylo však otázkou, co s tím?
Řekls, že se chceš odrazit ode dna.

Teď se ptám, zavoláš mi zpět?
Skončilo to všechno, tlustá čára?
Zbylo jen pár posledních zlých vět.
Všichni říkali: "to se holka stává"

Slova nejsou nože, ale umí zrani víc,
než si kdo dokáže představit.
Už k tomu nemám víc, co říct.
Zbývá jen šťastnou masku zpět nasadit...