Přírodní láska

Začíná den Slunce zas svítá,
každý se veselí,každý jej vítá.
Každý se veselí každý je rád,
že Slunce zas, může dnes hřát.

Nikdo nemyslí na nebohou květinu,
jež v rohu zahrady uvadá,
nikdo nemyslí na její rodinu,
která také k zemi upadá.

Slunce je smutné, že kvítí ničí,
poháni koníky,zlatými biči.

Jeďte,jeďte koně moji,
cválejte ať jsme tam včas,
zachráním Tebe i rodinu Tvoji,
a v srdci mém zanikne ten hlas.

Hlas který šeptá, Ty jsi ten zlý,
kdo všechny jenom ničí,
Slunce pospíchá prý,
zas mrská svými zlatými biči.

Přišla už noc,
ta chodí bosa,
květina prosí moc,
ať příjde už rosa!

Rosa již stéká,
po listech po stoncích,
květina kleká,
proud slz v potocích.

Modlí se za Slunce,
které ji chrání,
on je můj pán,
a já jeho paní.