Svíjím se bolestí

Anotace: Skutečnost neopětované lásky. Nechávám ho jít.

Pod post úplňkovou záři zářím
emocemi vířím
uvnitř sebe váří se lektvar prahnoucí po lásce
lektvar jež vybobtnává každým pohledem do očí jemu
Emoce vyvřené z těla na povrch se ve slovech v enigmu staví
Emoce ve smoothie stvořené
Bobtnají

Cítím hněv a lásku
hněv a nekončící lásku
hněv a jednotu
hněv na náš budoucí potenciál jež v zárodku embria ve mě umírá
hněv na naplněnost božího záměru celku
hněv na sebe na něj a neschopnost spolu být
Hněv na konec který přichází

Zbídačená duše jinak nemůže
S láskou sama k sobě se stavím
Energii pravím do srdečního svalu
A odcházím ze závislosti roku

Už nemáš nárok na mou energii
Už nemáš nárok na mé bytí
Už neposdílím myšlenky tvorby
Už nepolíbím tě
A v jedno tělo a duši nesplynu
Už je to minulost
Záměrem je mi opačná cesta
Žít pro sebe
a lidi jež oplatí lásky zář

Zabodla jsem dýku do tebe
Přesně do srdce
ať přiblížím ti bolest mou
Mé napětí odešlo s tebou
odjíždíš do post úplňkové noci dobrovolně sám
Já opačnou cestou se dám

Proudy myšlenek se z těla do hmoty formují
Z nenasytné bolesti v srdci a duši
Svíjím se na chodníku
Svíjím se a vypouštím vše nepotřebné pryč

Svíjím se a nemohu bolestí přestat řvát

Svíjím se a do mdlob se dostávám

O pomoc volám

Přichází ona
Světlo objímá moi zbídačenou duši
Je bytostí nejbližší
Pláčeme spolu u řeky slov

Slzy se derou ven s neopětované lásky
Naše slzy se slévají do sebe
Nesou esenci bolesti
Nesou informace podobné
Odnáší nás na lodici pryč

Neskonale tě miluju hvězdo
Tvá bytost tu pro mě vždy byla je a bude
My zůstaneme
ženská energie stále proudí
V proudu řeky moravy