Nádherné tváře nočních můr

 

 Napůl spím

Napůl se probouzím

Sám uprostřed noci

Na rtech, s úžasem

 

Co slyším

 Když nikdo nemluví?

Co vidím

 Když místnost potemní?

 

Co teď vlastně víří mnou

Proč padám, stoupám

Zvláštní spirálou

A kým

 Kým já vlastně jsem?

 

Křídel šum vrhá

 Mihotavý stín

Pocit mám

 Že tu voní rozmarýn

 

Přichází tiše

Už vidím tváře

Tváře nočních můr

Létají nad hlavou

 Ta slova

Rezonují ozvěnou

Dál

 

Tajemný světy vyznávám

Tam své pravé místo mám

Vždyť já z výhně živlů

 Byl vykován

A neznámý pyl z křídel

 Na rukou po ránu někdy mám

 

A pak jej rozfoukám

Ať působí dál

Jako záblesk

Vzpomínek neprožitých

Jako tvá vůně

I ta z květů nerozkvetlých

 

Jako Ty

Jako ty tváře

 Nádherných nočních můr

Jako Ty tváře

Nádherných nočních můr

Co vzduch do plic mi foukají

Dál

 

(Hanuš Šparlinek, 21.10.2017, My sun)