Zloděj tulipánů

Zloděj tulipánů

Někde pod mojí hlavou, hořely tulipány.
Ty rudé, které máš tak ráda, které mám tak rád.
Tu noc spali jsme spolu, vedle sebe a přece sami.
Tu noc v naší ložnici někdo poprvé kradl.

Nic než my dva není věčné, řekla si.
Pod dekou teplo, ale z oken šel chlad.
Věděla si stejně jako já, tuhle noc nás nic nespasí.
Tu noc v naší ložnic někdo poprvé kradl.

Obrazy v rámech, jak návraty domů.
Z barevných písků si nechal postavit hrad.
Nevíme kdo první a co řekl komu.
Nevíme kdo první v naší ložnici kradl.

Někde v těhle místech hořely tulipány.
Nikdy jsem tu nestál a ani nechtěl stát.
Nic není jisté, jen to, že tahle noc otevře rány.
To jsem já, kdo v naší ložnici kradl.

Stříbrné lžičky a hrnek z Marseille,
Lodě co za nocí vyplouvají z přístavů.
Dřevěné příčky rozvrzané postele,
Je sváteční neděle,
nenech mně zloděje,
Abych byl já tím, kdo tu naposledy kradl..