Láska se stopou beznaděje

Když tvůj hlas rozezní se místností,
Mé srdce začne stávkovat.
Proč, když lidé jsou plni radosti,
Proč já mám chuť se rozplakat?

Byla´s to ty, kdo udělal první krok.
A byl jsem to já, kdo vyšel ti vstříc.
Již je tomu přes půlrok.
A ty vzdaluješ se víc a víc.

Úporně, až s děsivou posedlostí
Probírám se pamětí.
Snažím se vzpomenout si.
Zač může být tohle mé prokletí.

Kdykoliv, kdy jen zadoufám
Že to je ta pravá a pro mě ta jediná.
S další jizvou na duši umírám.
Brána do mého srdce je nejspíš laciná.

Už je to tak, světe slyš má slova!
Mé srdce má dveře točité.
Otáčí se jimi zas a znova.
Mizerná strážkyně, ta Afrodité.