prožívat smutek

prožívat smutek
není zas tak málo
v neděli ráno
u bubnu pračky kde tvůj chlap si poprvé pere sám
a jen slyšíš
že je čas jít
je čas jít
je čas jít

s hlavou opřenou o dlaždičky
nechat kapat slzy do záchodový mísy
a prožívat smutek
za to co bylo
se věřilo
se snilo
se přálo
se žilo

prožívat smutek není zas tak málo
v neděli ráno
s očima upřenýma na zed svýho domu
ze kterýho
je čas jít
je čas jít
je čas jít

prožívat rozhodnutí
co z hlouby srdce už nešlo neslyšet
a jen nechat plynout
co už se rozjelo
co nejde zpět
nekřičet z jedoucího vlaku že chceš stát
s očima upřenýma na buben pračky
kde tvůj chlap si poprvé pere sám

prožívat smutek není zas tak málo
je tak plno
tak doopravdy
tak tady