Anotace: ...a už zase musím vábit do dáli. Snad mé volání bude slyšet.
Sluší mi to dnes při odlesku měsíce,
mám odhalenou tvář,
letmých polibků do snů dostávám tisíce.
Sluší mi to dnes v přítmí pouličních lamp,
mám odkryté nahé tělo,
cítit tvé dotyky by moc chtělo.
Sluší mi to dnes v záři slunečního svitu,
mám jemnou dlaň otevřenou.
Těším se, až budeš zase se mnou.
Přeji Ti, aby tvé volání bylo vyslyšeno!
28.11.2017 06:24:25 | jondys
Děkuji, to bych si taky moc přála. Ale přej a bude Ti přáno a dej a bude Ti dáno.
Tak věřím.
28.11.2017 06:25:29 | Šípková Růženka
Věř a víra tvá Tě uzdraví
28.11.2017 06:28:18 | jondys
Ano,v to doufám,že naleznu svou vnitřní sílu a budu si stačit v životě sama a nebudu muset nikoho vábit a smutnit.
28.11.2017 06:45:11 | Šípková Růženka
Já v to doufám taky, jenže pak se zase zamiluju a ztrácim kontrolu. Vábím a následně smutnim. Ono to asi tak nějak patří k životu.
28.11.2017 07:23:13 | jondys
Tak to jsme na tom stejně,příteli.Bytosti věčně hledající lásku.Děkuji za milý komentář a podobné myšlení.
28.11.2017 07:40:51 | Šípková Růženka