Ach, oči modré
barvy blankytu
snad samo nebe
spadlo do těch tůní
a svěžest rosy
skvoucí se v ranním třpytu
jak slzy pomněnek
když brouzdám
loukou pomněnkovou
bosa
ten pohled
hladí laskavostí
stéká
stopou modravou
do pouště duše
do chrámu srdce
do chvějících se
kalhotek ...
pomněnky nejvíc miluju :-))
10.12.2017 04:33:36 | Iva Husárková
Ivuško, dívenko milá, starostlivá pomněnko s upřímnýma očima, děkuju:)
10.12.2017 12:30:54 | Anděl
...v ten závěrečný moment mi málem praskla guma u trenýrek...:)
10.12.2017 01:55:01 | Jort
Pohádový Jorte:) to by nebylo zas tak hrozné. ono chodit po bytě navostro- značně osvobozující! ovšem do doby než někdo zazvoní u dveří...
10.12.2017 12:29:54 | Anděl
Taky se směju, ty kalhotky jsem nečekala :-)
Pomněnky jsou krásné...
09.12.2017 18:00:21 | Kapka
Ano...jsou sametově modré, jedny z očí, kterými na nás pohlíží příroda, mám je moc ráda :) děkuji Kapičko
09.12.2017 18:15:38 | Anděl