Kamarád

Myslím na to, co jsi řekl,

když seděl jsi vedle mě.

Já jen toužila

po tvé náruči,

zatímco ty jsi mluvil o práci

a o ní.

Poslouchala jsem,

doufala, že se ti uleví,

zatímco uvnitř

mě to trhalo na kusy.

Teď tu sedím,

přemýšlím co říct.

Jak tě přimět,

abys mě viděl.

Tak jen dál sedím

a mám strach.

Strach, že co píšu, není dost,

stejně jako já.