Tisíc a jedna noc

Tisíc a jedna noc 

Když láska schází 

vzpomínky se derou na povrch 

duše tiše úpí 

samotnou po něze 

co nevyčteš z knih 

i když utíráš hvězdný prach z nich 

pláč a touha s tebou spí 

usínáš sám 

vstáváš bez sebe 

dveře jsou zavřené na tisíc západů

okna slepá bolestí 

svítání nevnímáš - je hrozně daleko

myšlenky tvé se toulají 

jak němí svědkové lepších časů 

hra prstů pod pokrývkou 

pustina bez vody 

drsný křik chaosu 

postoj hodný gigola 

když láska schází 

i hrdina umírá 

aby se opět mohl zrodit 

v základních pravidlech 

citů a pocitů 

zvaných život a láska