smuten

ach
jsem smuten
knihy mě už nebaví
a hudba je mi přítěží.
rodí se ve mně další sezónní deprese,
která nade mnou zvítězí?

jsem smuten
a otráven vším, co mi přijde do cesty.
a ty, ty mě taky štveš,
protože mé city stále neodešly.

proč, ptám se sebe,
i když odpověď dávno znám.
je to tvůj smích, šarm
a všechny pohyby tvé jemné,
které ve mně budí žár, žal.

jsem smuten
nevím, kdo by mi mohl pomoci,
kamarádů postrádám
a tak ležím sám po noci
a myslím na tebe
a na všechny ty konverzace a tance,
které se nikdy nestanou
a když spím,
myšlenku tvou se mi podaří s sebou do snu ukradnout.
ach, ve snech si spolu užíváme svobody a mládí,
přitom v reálu ti musím říkat paní.