Na strunách houslí tančí,
ladně hýbe se do rytmu vesmíru,
sedím tu a koukám na ni,
Pán Bůh ji vytvořil na míru.
Je mladá a cítím ji s každým nádechem,
její oči mluví a já rozumím jejich jazyku.
Leč odmítám slyšet co říkají,
jsou totiž rána, kdy ona není tu.
S každým pohledem na ni,
chodím pozorovat západ slunce na molo.
V tu chvíli jsem děsivě šťastný,
nic neexistuje, nic okolo.