Vždy udělám tu samou chybu,
řekneš přijď a já přijdu.
Pak jsme spolu šťastní, v lihu,
a v záplavě sladkých slibů.
Ouroboros...
Navěky zůstanu, zakousnutá.
Přála bych si, abys byl hloupý.
A já více mladá, naivní.
Ale tvůj rozum bokem neustoupí,
moje srdce zsenilní...
Přesto jsem jak gramofonová deska, zaseknutá...
Připlouvám spolu s tmou,
jako toulavá kočka.
Zase... Zase tě mám před sebou.
Ty tvý zvrhlý očka...
Opět na mě dýchá tvoje tvář...
Čekám dlouho do noci,
dokud ti neležím na hrudi.
Jsi jako stále opakující se sny.
Snad mě z nich nic nevzbudí...
Kéž bys pro mě napsal snář...
Vídáme se takhle už pět set nocí...
Nevím, jak dlouho se to dá ještě vydržet
bez vyznání a zdánlivě bez emocí...
Protože tě potřebuji... Hned...
Chováme se, jak dva cvoci...
Už nic na světě mě nevykoupí.
Nikdy tohle neskončí...?
I když dýl jak na noc si mně neuloupíš,
nesmíme se rozloučit...
Uvidím tě? Dneska v noci?