Drž mě pevně

Že je konec, víc než zjevně,
chápu – vidím jako ty.
Už nepláču, však drž mě pevně,
vždyť já se bojím samoty.

Z touhy zůstal pouze strach,
naposled se dotknout
než obrátí se všechno v prach,
tvou duši s mojí protknout.

Srdce se ti rozletí,
dřív než přijde ráno,
nikdo už ho neslepí,
snad tak to bylo dáno.

Udušená naděje, poztrácená víra,
bolest v srdci vyrytá
a všechna moje síla
je nočním smutkem přikrytá.