Když dny končí jen usínáním,
pusa na tvář bez sténání,
oči, které nesvedou....
cíle, co dál nevedou....
Pak chybí ten, co políbí tě,
bez lásky balené v igelitě,
skousnutí rtů, ruce v klíně,
po nocích toulání v pavučině...
V křivkách těla,
zrcadlení,
bez výčitky
z podvádění.
--------------------------------
Z hlubin výše
zpátky na zem,
připadat si jako blázen,
trápit se však platonicky...
pak se vrátit jako vždycky...
K síle zvyku,
k ironii....
k špetce vzlyků
v agónii.
A pak
zpátky domů k paní,
bez závratí z milování,
po první, či páté sklence...
Muž by se měl ke své ženě,
chovat jak ke své milence!