2.2.
2.2.
Anotace: .
Šli jsme tmou a ty jsi svítil (baterkou)
nezřetelné obrysy
byly tam trámy a pavučiny
neumím napsat lásku.
ale vím
že tam byla
Scházíš mi
v krocích
a vlastně pořád
umět si z těla vyrvat snář
umět si vyrvat vnitřnosti
a hodit jako minci do klobouku potulného žebráka
(u Zdi nářků)
co jmenuje se čas
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Och! Dokonalá, Phil.
04.02.2018 08:11:29 | maryshka008
Láska nikdy neodejde...pokud je v nás samých
04.02.2018 07:00:17 | básněnka
časem zjišťujeme jak je Čas zašmodrchanej-třeba Odyseus ho měřil vzdáleností stoupajícího kouře z ohňů rodné Ithaky-ten se ale napálil-jednou byl v mořské pláni téměř "blízko" tak na necelý den klidné plavby-jindy tonul v mlze nepřemožitelných dálav...domů se mu podařilo vrátit stejně až po desítce let...naděje činí čas berličkou pajdavce-beznaděj někdy příjemně ohromí..asi je dobrým cvičením trpělivosti nosit pod kloboukem snesená vejce kuro-pění našich životů a při každém zbrklém smeknutí se vystavit reálnému nebezpečí, že je rozflákáme..když se v klobouku proklube narozený kur skořápkou a smekne za nás..pak si můžeme naivně říci-ejhle naplněn čas zrání...ale ruku na srdce, je nám to stejně k hovnu..protože většinou ani netušíme, co si s tou pípající drůbeží máme dál počít..:-) :-D ST***
02.02.2018 21:24:54 | Frr