Píseň o věčném návratu

Zklamal jsem církev

Neumím se kát

 Boha a víru

Jinak zkouším prožívat

Nevím, jak dlouho budu živ

Do dlaní zkouším život vzít

Jako voda mi někdy protéká

Přesto je v něm zázrak

Láska, bolest veliká

To je všechno

To je víc než dost

Žiju pro žal

Žiju pro radost

Žiju teď

 A slabým stiskem

Držím svět

Ten barevný květ

Co pomíjivou krásu má

Odkvete a padne na chladnou zem

Jako nejkrásnější z dívčích jmen

Jako Já a Ty

Jako všechno mezi námi

Zakletý

Horkou půdu mám pod nohama

Jako orel plachtím nad skalama

Dýchám nebe

Sbírám klid

Kolem svítí krystalické nic

To je všechno

Co si můžu vzít

Tam na druhý břeh

Pro nový běh

Pro nový vzlet i pád

Já se vrátím

Tisíckrát

Mám to všechno rád

A když na tom břehu sedím a nebeské páry hynou

Sním o tom, že naše duše v jednu splynou

Dřív

 (Hanuš Šparlinek, 9.2.2017)