Láska v obilí

Za rozbřesku otevírá blankyt svou modravou báň
slunce je dnes lesklé jako u řeky oblázek
zlaté paprsky, připomínající meče tasí jako zbraň
jenž vždy srdce probodnou,jako poselství od lásek

Odveď mne lásko, tam někam do polí
v moři klasů můžem navždy utonout spolu
podle toho jak nám to čas dovolí
zahyne pod námi také les dlouhých stvolů

Večer, když blankyt zavírá růžovou báň
loučím se s láskou uprotřed zralého ječmene
tak jako vždy zaplatím slunci daň
však málokdo si na krátkou lásku vzpomene