Pátý jezdec je Láska

Nad dýmem, prachem našich borů,

po vraném koni, jízdě Hladomoru;

skrz ruiny měst se natahuje černá dálka,

zde zkázu šíří rytíř, jehož jméno Válka;

a rudé nebe rozzařuje štíty hor,

kde společně tančí Smrt a její druh Mor.

A můj svět se bortí, kde krásný smrti stín

mi mezi žebra vrazil žhavý klín;

Vesmír se láme, jako kosti dětí

po bojích pohozené ve hlíně a smetí;

Život jak jemný písek mezi prsty mizí,

kde se noční můra prolne se sny, vizí;

A já poznal, když nad bojištěm bez hlesu jsem stál,

že Láska je všech zhoubných jezdců pravý bůh a král.