Zimní dáma

Vločky na zem padají,

andělé světu písně zpívají.

Jen já sedím, nechávám vítr vát,

a přemýšlím, na kterou cestu se dát.



Sedím tu v kulichu, láska mi schází,

už dávno nejsi mou kyslíkatou bází.

Vzpomínám, na tomhle kopci jsme často seděli,

v časech, kdy jsme o lásce oba věděli.



V bytě prázdnota, všechno sis vzal,

nejhorší zkušenost, to jsi mi dal.

I přesto vše, já nemám zlost,

nikdy v životě jsem tě neměla dost.



Tváře mi mrznou, ve sněhu se válím,

doufám, že tím minulost spálím.

Sníh působí, vznikají omrzliny,

věřím v posmrtný život jiný.



Oblohou letím, mává mi vrána,

otvírá se přede mnou nebeská brána.

Jenže i v nebíčku sedím sama,

navždy jsem jen zimní dáma