Tvář

Zdál se mi sen,sen o tvé tváří,
co v nebi se mnou září.
Zdál se mi sen,byl krátký,
nejdřív mě matka v rukou hřála,
v pokoji jsem si ráda hrála.
Mé tělo rostlo, hřálo,
po loukách pobíhalo.
Než přišels ke mně těžké chvíle,
přeťali téměř paže bílé.
Smutně již ruce padly do klína
a v kolíbce se synek podívá
na smutné oči svojí matky,
jenž mívá v hlavě často zmatky.
Uběhlo léto,za ním roky,
jak laně rychlé skoky.
Pevné jsou opět paže mé,
jenž můj muž k nebi dovede.