Den za dnem
se ztrácím v čekání
na chvíli
kdy se objevíš
a když tě spatřím
vím
že zase jen zdáš se
V přítmí snu
trny zvadlých růží
řežou do dlaní
s láskou a něhou
zapomenutou v čase
Vše se nám může jen zdát,
však touhy nesmíme vzdát.
Mně se často zdá o lidech, které jsem nikdy neviděl a o věcech, domech či krajinách, které jsem nikdy neměl, nebydlel v nich respektive je ani živý nespatřil. Ale třeba už přišel… báseň je přeci jen již staršího data
11.11.2018 00:05:03 | Špáďa
Páni
tolik lásky a očekávání věci hebkých...Velmi hřejivé Tvé vyznání, Vodnářko. Líbí!
19.03.2018 15:29:48 | kudlankaW
..to nemožné zdá se
však vše jednou přebolí
a nové zítřky nové myšlenky nám dovolí
pssst...i já čekám až něco ve mně povolí..
a teď pišme, co nám naše prsty dovolí...:)
06.03.2018 08:12:19 | JSJ
..."zapomenutá v čase" ohlédnutí-možná.......ale ve skutečnosti n e z a p o m e n u t e l n á......:-D ST*
05.03.2018 15:04:24 | Frr