Sonet pro někoho

Až za sebou zavřeš dveře
a já uslyším jak zámek cvak'
upustím růži co pevně jsem držel
tvou tvář jako když maluje Braque
Začal jsem jen prostou větou
když sklopila jsi oči
poslouchala's jak slova se mi pletou
já měl sto chutí se hanbou otočit
Kdybys však jen vyslechla si
jak tlukot srdce
mi nedá spát
Já blázen ani nevím kdo jsi
a přesto jsem zdrcen
že musím se tě vzdát