Genius loci

Nazdobím tvé vlasy kopretinou
ta jediná tam vynikne
buď mou drahou, buď mou milou
než náš život zanikne.

Za ouška dám ti rudé třešně
co se houpou při pohybu
dívám se na tě pyšně
a nenechává mě to v klidu.

Na rty šťávu sladkých jahod
chuť co se nezapomíná
síla slunce, když končí jaro
obtisknuta do červeného vína.

Do ruky pak pugét rudých růží
které stále voní letní nocí
cítím dotek našich kůží
milovaní v géniusu loci.