Uvadlá růže

V tónech klavíru chtěla bych snít.

V lásce se utopit.

A svoje touhy,

jak zvony v kostele,

opět rozeznít.

City své polapit

do sítě na motýly.

 

Pravdu nalézt v jedné slze,

která ti po tváři stéká.

A svou duši

nechat rozplynout se v mlze,

do níž slz potůček vtéká,

snad aby zaléval

uvadlou růži.

 

Uvadlou růži, jež kvetla ve mně.

Její vůně pyšná

stavěla se na obdiv.

Ale tys utrhl ji, ač jemně.

Ona chtěla ještě žít

a teď

není už tak krásná,

jak bývala dřív.