Co dech mi bere

Rty Tvé krvavě jsou rudé,
smyslné a křehké,
vášnivosti vždy v nich zbude,
odolati není lehké.
A v Tvých očích,
lásko, skryt je svět,
modrá hlubinných vod moří,
tyrkys v kolibříka peří,
perleť křídel ladné vážky
či bledý pomněnkový květ,
kov, jenž modře hoří,
inkoust, co se těžce čeří
a javoru zmrzlé nažky.
Je v nich skryto celé nebe,
svit polární záře
a hvězdičky jasné,
jsou pastvou pro hvězdáře.
Boky co klenou se k pasu,
jež ladnou křivku tají,
tvary oblé, co nesou krásu,
boky, co s pohledem mým si hrají…
To jen hrstka z krás Tvých mnoha,
co dech mi bere,
touha a chtíč ve mně se pere,
když spatřím vždy Tě zas.
když zaslechnu Tvůj líbezný hlas…
Kry smutku mé srdce boří,
drtí stesk a žal,
to k Tobě láskou hoří…