tvůj pokoj

V rozích místnosti
rozechvění,
ukrývají se snad
pavučiny pochybností,
v ráno tísnivé
se mění pouhé smění,
a srdce milující
tvoje srdce hostí.

Život nám v přímkách
průsečíků
určil přesný bod
střetu,
mé rety šeptají
stále stovky díků,
ikdyž kromě tebe,
neuslyší nikdo ani větu.

Za dveřmi Tobě nechal jsem,
u klíčů viset srdce svoje,
pak jen tiše přivřel,
abych jiná neranil,
ikdyž nikdy ne mou,
na věky však budeš moje,
láska
o které jsem
celé žití snil...