chybí mi

chybí mi, chybí mi,
chybí mi.
možná když to ještě zopakuji,
uvěří mi.

skočí mi do dlaní
usmívajíc se,
vrhne mi polibek
na obě líce.

a tancujíc do písně
neslyšitelné,
upadneme do lásky
neskončitelné
a protancujem celou noc.

noc tak dlouhou jako každá jiná,
osamělá,
když mě místo ní objímá má peřina.
když já přemýšlíc
co bych dělal s ní,
zapomínám jíst či pít -

- to nejsou jen noci,
ale dny, roky, staletí
čekám na ní dál a dál,
schoulený..

je těžké vědět,
že existuje, že je,
když mi ostatní říkají,
že není.
ale já vím,
já si pamatuji,
jak dny u ní trávili jsme spolu,
jak chodili jsme
nahoru a dolů
po schodech do kina,
a jak jí má hraná lhostejnost vadila..

chybíš mi, chybíš mi,
chybíš mi.
kéž by jsi mi uvěřila!
byl jsem k tobě špatný,
ale jen abych si tě udržel a-
..abys mě chtěla dál.

vždyť já jsem skutečně tak nudný!
navíc nejsem ani student,
nýbrž žák.
a nazačátku mě platonická láska k tobě
začla hřát.

nevěděl jsem,
že to může dojít tak daleko,
a pak nevěřil jsem,
že to může skončit.
byla jsi mým smyslem života,
tak teď můžu jít skočit.