Vzpomínka

Proplouvám čistým ránem

stíhá mě noci stín

ztrácím tě v chomáčcích mlhy

a znovu objevím

na strunách časných paprsků

když pronikavě zníš

ve třpytkách, ve splavu

na vláknech pavučin.

Krásná jak krůpěj rosy

oslníš

v odlescích vzdálených sluncí

nelze tě uchopit.

 

Snad tě smím pohladit

na dně své duše

když tudy procházíš

snad tě rozehřeji

v mrazivých stínech hor

nebo tě smím líbat

bezbranná, přikovaná

na ostrých vrcholcích

a vzít tě mnohem výš

na křídlech své touhy…

 

Tak tě nacházím

v unášení řeky, v jejích oblázcích

kde laskám tě a hladím…

 

A ještě mnohem hloub

snad v oceánském tichu

září na dně perla

jasného vědomí

že Tě miluji.