Poslední

Pokrývka jak krystalky soli,
plenící skalisko moří,
radostně lesknoucích se moří.
Entita tu na nejlesklejších březích léhala,
jak podivný přízrak skrytého poselství,
jak sebraná ze světa,
jenž samotný zapomněl se jí dát,
když často nevděčně padala,
když opustil ji mocný klam a dokonal srdce žár.
V nepochopení sama sebe,
sázela jen dušný prach,
jenž samotný - už bez smyslu,
z její duše přetrval,
aby hlásal věčný lásky zmar.