Pamatuješ tenkrát,
když kapky deště bubnovaly
na skleněnou tabuli okna,
a tvoje prsty rozehrály
symfonii na mém nahém břiše.
Vzpomínáš jak kdysi,
v temnotě letní noci
v parku na Kampě,
jsi mě držel v náruči
a do ucha mi šeptal Shakespeara.
Vybavíš si ještě
moje steny, vzdechy,
jemnou husí kůži,
když se v hříšné euforii,
provždy spojily naše duše.
Vzpomínáš?