Nádherná klec

Omámená..navždycky ztracená duše
ke svému srdci odevzdala klíč.
Pošetile..a hloupě
Zase ta Láska?
Kýč!

Jenže nejkrásnější ze všech.
mnoho lidí Lásku nepozná.
Lásku pravou a nádhernou.
Která přijde znenadání.
Kdykoliv..během života jedné duše..
vlastně dvou.

Láska čistá.
Prostá dokonalost.
Vidíš ji v očích svého druhého Já..a nemusí nic říkat.

Cítíš ji tetelit se ve vzduchu.
Prostupuje každou částečkou do té doby nicotného bytí.
Září jasem a porozuměním.

Láska..která se skutečně dotýká dvou srdcí.
Láska..která srdce drží..nikdy nepustí.

Jenže někdy to pohlazení se rázem v muka mění.
Když nemůžeš..nesmíš svou lásku mít.
zbydou jen vzpomínky..ztrácí se třpyt.

ale ta Láska pravá..je vážně úžasná a mrcha zároveň.
Nenechá..nikdy tě nenechá zapomenout.
Vzpomínky jsou jak živé. Ta něžná pohlazení. Pohledy..krásná slova.

Nutí tě prožívat zas a znova.

A duše ztracená tápe v labyrintu citů-.
A had se zakousl do svého ocasu...

Už to nikdy nebude stejné krása a trápení jdou ruku v ruce.
Bolest a souznění...
V kleci nesou Tvoje srdce