Zlomená

Cestou světlou temná a zničená duše vydala se,

jako poupě najednou rozkvétat začala.

Protože záře zjevila se odnikud,

z černoty duše duši cestu vykoupila

a zámky bez klíčů ničit odhodlala se.

Nejen písně jim v srdci stejné proudily,

jako voda klidná a rozbouřená rozdílné jsou

avšak jednotní jako ona vše spláchnout dokázaly.

Spolu jasnozřivě a rozhodně proplouvaly tmou

a tou cestou také jako vlny rozbouřené do sebe vrážely.

Ta duše temná a zničená, nyní rozbujelá,

cítila osudové spojení nekonečné.

Nekonečné, které rychle přicházelo.

Všechno prožívala jako poprvé,

věřila, že už to bude ta cesta jediná.

Strasti, které nastaly, obyčejné byli,

jiskra zářící na to sama nestačila

proměnit ji v plamen stačilo.

Hráze vznikat mezi dušemi začala

protože strasti podcenili a za to zaplatili.

Zářivá duše začala se sama ztrácet,

temná duše, natolik zničená jinými,

že nic nepoznala a v bludu se ztrácela.

Její temné ruce měli se stát jasnými

a pomoct té druhé správně se vracet.

Tu záři vlastní musí duše znovu najít,

v chaosu jejich hrází ji ztratila.

A protože zahlédla světlo jediné,

tak jejich cestu společnou zničila

a tak tu temnou duši odejít přiměla.

Opět zničená a zlomená,

zas a znovu,

odhozená v temnotě.

Budou jednou spolu,

a nebo je čeká cesta jiná?

Zničená, zlomená a znovu hledá,

jak najít světlo své jasné.

Přeje si a ze srdce doufá,

Avšak nevěří, že se to stane.

Temná a zničená duše zlomená,

tolik šancí jiným dala,

sama druhou nedostala,

tak na svoje nohy se opět zvedá.