Mlynářova dcera

Našla slepice zrníčko
donesla ho panu mlynáři
,,umelu mouky na dva žoky''
bělka čistá jak sníh se podaří

Mlýn klape, jak máminy střevíce
když voda kolo líně pohání
spanilá dcera, za svitu měsíce
chodí jako víla od šera do svítání

Schovala se potají za otcův náhon
aby mlýn nevyzradil tajnou skrýš
jen slunce jí spatřilo z mračných záclon
dobrou radu umí dát , proto děvče slyš :

Poradilo dívce , aby zrníčko vzala
do kypré půdy pak zasadila
zpátky do mlýnice honem pospíchala
pro to semínko , jak hvězda poradila

Opatrně do země ukládá zrnko žita
zakrátko z důlku povstane klásek
ach děvče krásnější než bájná Afrodita
obilí se pod sluncem třepotá jak žluťásek

Než mouka nadobro zmizí ze sýpky
kosa položí klasy v příštích žních
tak doneste zrna na dvůr mezi slípky
s mlynářovic dcerou spáchám letní hřích