Hloupostí k neštěstí

Ona byla dívkou,
které někdo ublížil.
Duši, měla zraněnou,
chtěla jen kluka, co by si ji zasloužil.

On byl chlapec,
který zničený byl.
S láskou myslel, že je u něj konec,
a s ní i všechny sny, které kdy snil.

Ona šla do ulic,
věřila, že najde to, co celý život chce.
Nasála nový den do svých plic,
doufala, že po tom všem půjde to lehce.

On vyrazil do ulic,
s jistou potřebou.
Chtěl jen trochu něhy nic víc,
nevěřil, že má ještě něco před sebou.

Narazili na sebe,
jeden polibek střídal druhý.
Postel pro ně byla jako nebe,
pouze sex to měl být pouhý.

Ona se zakoukala,
věřila, že ho opraví.
Své srdce do toho vložila,
doufala, že toho strachu ho zbaví.

On se zakoukal,
chránit se je však snažil.
Jak věci cítil, ji povídal,
nechtěl, aby kdokoliv jiný to co on zažil.

Ona to pochopila,
své sny dala stranou.
Brnění si nasadila,
nechtěla být zase nešťastnou.

On si to uvědomil,
že tomu jaký je, neuteče.
Vždyť o tom vždycky přeci snil,
žilami mu zase najednou krev do srdce teče.

Není možné, aby se potkali,
vždycky jeden ublíží druhému.
Oba dva hlupákem nazvat by se měli,
láska by přece měla být řešení problému.