Hraješ

Pro radost, z lásky každou chvíli,
hraješ teď píseň, která v tobě teď bydlí.
Dechem rozezníš tečky v papíře,
v krásnou tvář měníš se k nevíře.

Kdo zná tóny Tvé písně,
ten jakoby psal na čistém papíře.
Však píseň není to lecjaká,
není k slyšení a není k vidění.Co oči nevidí, co uši neslyší,
to jenom srdce láskou vycítí.

S hořkostí v srdci ztrácíš čas,
v slzách utápíš trápení krás.

Snad možná jednou poznáš zas,
až někdo vyslyší písně tvé hlas.
Pak oči Tvé štěstím zvlhnou,
pak uši Tvé zpěvem procitnou.
Tvé srdce ucítí zas,
nápěv Tvé písně poblíž krás.

Pak možná v nezralé naději,
vykročíš vstříc krásné árii
Ať mraky s Tvé duše odplují kams,
ať píseň Tvou rození zas.
Ať srdce Tvé rozezní hlas,
který Tvou písní ohluší nás.