V systém iluzí

Kdybych byla osamělý jezdec
na cestě za smrtí v prázdnu.
Kdybych se snažila najít jen jednu věc,
která netáhla by mě ke dnu.

Chtěla bych se vrátit v čase
do noci, kdy jsme se poprvé potkali.
Chytil bys mě znovu v pase,
a možná i políbil?

Bloudím na hranicích nekonečna.
V prachu a tichem zalitém kraji.
Cesta kterou jsme přišla,
zarůstá strachem a trním.

Tvůj duch je tu stále se mnou.
Stále slyším v hlavě tvá slova,
ale nemůžu se tě dotknout,
nikdy víc, nikdy znova.

Obklopuje mě tíseň a samota.
Chladné ruce depresí pohlcují
mé nejhezčí vzpomínky.
Obklopuje mě už jen tma.

V ruce držím cár papíru,
na kterém napsal jsi ta krásná slova.
Kdysi dávaly mi víru,
že né všechno je ztracené.

Teď jsem však jen osamělý jezdec.
Jednotka zapsaná v systému iluzí,
ztracena v prachu a špíně.
Na trnité cestě za věčností.