Vzpomínka

Můj pokoj je bez tebe prázdný
a zdá se tmavší, než kdy dřív.
Vše jako by bylo jen za zdmi
a já byla sama v nicotě - víš?

Možná jsem starší a moudřejší,
ale občas se neubráním pláči.
Vždy budu ten, kdo věčně sní
a staví vzdušné zámky.

Chci zastavit tvůj pláč, ale
jsi dál, než se mi, kdy zdálo.
Budu tě milovat vždy a stále.
Co se to s námi sakra stalo?

Ležíš vedle mě a já přemýšlím,
jestli to opravdu tak chci.
Natáhnu se po tobě - mizíš -
byla to pouze vzpomínka.

Vždy jsem si přála, abys byla tou,
ke které se budu vracet domů.
Všechny hlasy k tobě zvou
mojí duši, mysl a lásku.

Už nemůžeš vidět, jak držím
v rukou fotku nás dvou.
Jo možná, že pláču, protože víš
budu vždy jen tvou...