Chybí mi tu víc poetiky, možná metafory. Jinak si myslím, že tě milovala, alespoň si to určitě v té době myslela, ty jsi totiž člověk s bohatou duší a to bohatství musí milovat každý nebo spíš každá, to už jsi jistě poznal z našich komentů.
10.03.2007 12:14:00 | Miskitka
Spouští se vodopád emocí co jsi zažil..najednou člověk cítí vše jako by to bylo včera.dobré ..zlé..dobré..zlé..jak na houpačce.. ale básenka je nádherná bere za srdíčko..
26.02.2007 01:10:00 | Nút
Kdo ví?
Ani ona sama možná ne...
Děkuji za komentář k básni a přeji taktéž kouzelnou noc :)
24.02.2007 20:34:00 | Aro
teda...povím ti...to je krásný!! moc se mi líbí tvůj styl psaní a obzvlášť tohle dílko..no ani nevím co bych tak dál k tomu řekla...no prostě tak no:)
24.02.2007 17:42:00 | Rozárenka
Děkuju, že jsi mi napsal. Vážně si toho vážím. Já jsem se z literu na chvíli ztratila, ale jsem zpátky. Také jsem si tě ihned všimla ... a musím říct, že tvoje psaní je krásný. Dál budu číst ...
Abych nezapomněla, mého žebráka mám taky ráda ...
23.02.2007 17:43:00 | marllichy
Děkuju za komentáře. Ne, není to trýznění, ani věčné hledání toho, co bylo tenkrát. Je to jen takový mžik čehosi. Bydlíme ve stejném městě a ne úplně malém. Vidíme se tak jednou za tři čtyři roky. Jen vidíme. A vždy se to ve mně na pár dní spustí. Ani nevím co.
23.02.2007 13:06:00 | Gregy
Výkřiky vzpomínek často nepřekoná ani mocná přítomnost. Vlastně jsem si dneska bytostně přála prožít něco podobného. Ale našla jsem jen stromy tam, kam jsme se utíkali schovat uprostřed jedné zimy...
23.02.2007 11:47:00 | Myška