Soví

Hvězd už vyšly celé šiky,
tma jak deka padá,
tak počínaj se okamžiky,
které má tak ráda.

Stíny vládnou v tomto kraji
v nich otvíraj se očička,
jež nepatří hranostaji
a není to ni kočička...

To soví slečna probrala se,
co má ráda mláďátka,
zajíčka či miniprase,
nejradši však štěňátka.

Sevřely se její drápky,
štěňátko kňučí strachy,
z jeho očí slané kapky
koulí se jak hrachy.

Avšak co to? Neuvěřím!
Místo smrtícího stisku,
k psím chlupům tiskne svoje peří,
svůj zobák k psímu pysku.

Tlapku v křídle, křídlo v tlapce,
vítá ty dva rosa ranní,
ulovila srdce chlapce,
tahle soví paní.